Lollipop lollipop oh lolli lolli lolli lollipop

Lollipop znamená v angličtině lízátko, Lollipop Lady je tedy paní Lízátková.

Zní Vám to, no řekněme lehce … lechtivě? Pozor, zapomeňte na hříšné představy, jedná se o velmi počestnou a bohulibou činnost! Je to totiž osůbka, co převádí děti bezpečně přes ulici („a woman hired to help children cross a road safely near a school“). Proto je oděna v reflexní šat, který jí ladí s kloboučkem a podle značky STOP CHILDREN ji pojmenovali na p. Lízátkovou. Spolu se svými kolegyněmi (mají i pár kolegů), oficiálně nazývanými School Crossing Patrollers, pomáhá čtyřem milionům britských školáků už přes 60 let!

Vyrazit s nožem do londýnských ulic

… není dobrý nápad. Nože, nožíky, dýky, rybičky, nůžky a jiné hrůzy s čepelí delší než tři palce, tedy sedm a půl centimetru jsou tu považovány za nebezpečnou zbraň. Známá věc, taky si to v pokynech k odjezdu může každý přečíst, že. Pro jistotu však v autobuse tuto skutečnost zdůrazňuji a přidávám osobní zážitek jednoho účastníka, kterého přistihli s loveckou kudlou při vstupu na London Eye. Do pěti minut byl naložen do policejního antona, odvezen na neznámé místo a čtyři hodiny vyslýchán bez možnosti jakkoliv dát zbylým členům rodiny vědět, co s ním je. Poté byl sice vrácen na původní místo, kde se konečně shledal s manželkou a synem, ti však strávili půl dne nucenou procházkou podél Temže a v obavách, zda ještě někdy svého živitele spatří.

Trocha adrenalinu k cestování patří a každá zkušenost je dobrá, ale pokud zrovna tohle není scénář, po kterém při návštěvě Londýna toužíte, nezapomeňte si tašky předem zkontrolovat. Často se tam totiž nože objevují i nedopatřením, třeba v nenápadné zapomenuté kapse. 

Zuzana je v Londýně

Ano, na velkém obrazu talentovaného Hynka Martince v National Portrait Gallery, London. Příjemné české překvapení hned u vstupu na výstavu BP Portrait Awards!

Kdy nejet do Brightonu

Když v Brightonu stávkují popeláři, ve městě a na pláži to vypadá .... zkrátka tak, jak vidíte na fotkách. Bohužel (naštěstí?) zápach obrázky nezachytí. Radost z toho mají snad jenom racci. Pro ty jsou volně ložené pytle naprostou bonanzou! 

Pytlákem u Buckinghamu

Ano, přiznávám se. Pytlačila jsem u Buckinghamského paláce. Vím, zní to hrozně. Pytlačit a ještě k tomu na tak honosném místě přímo před zraky královny. Trochu se stydím.

Snad mě aspoň trochu omlouvá, že jsem to dělala nevědomky a že za to vlastně nemohu. A že jsem vlastně žádnou škodu nezpůsobila. Akorát jsem asi (na chvíli) naštvala pár lidí, ti už stejně zapomněli. A taky trochu rozzlobila bobici (londýnskou policistku).

To bylo tak. Po dlouhém vypjatém čekání na královské miminko se malý Jiřík narodil zrovna, když jsme s výpravou pobývali v Londýně. Co udělá správně informovaný cestovatel, když se namane u tak významné události?  Zamíří přímo do epicentra dění a snaží se ukořistit nějaký ten důkaz, že zrovna ON byl u TOHO. V tomto případě vyfotit nejslavnější ceduli na zeměkouli, umístěnou za tepanou mříží královského paláce. Další den ráno s okem v hledáčku a prstem na spoušti pátrám po stojánku, jehož fotka již přes noc několikrát obletěla svět. A nic. Říkám si, už ji schovali, no v tom ji vidím, překročím malé zábradlí, a cvak!  Je to doma! Až pak se rozhlídnu kolem, ups, po mé pravé ruce se vine nekonečný had čekatelů na záběr, regulovaný týmem uniformovaných policistek. Jedna z nich striktně určuje, jak dlouho se každý zájemce může u vývěsky zdržet. Hned na mě: „ A vy jste tady stála?“ Chvilku zvažuji, že drze zalžu, ale tváří v tvář rozhněvané moci měknu a přiznávám pravdu. Nakonec, fotka už je pořízena, že. „ Tak si běžte stoupnout na konec řady!“  Odcházím se alespoň podívat, kolik času jsem ušetřila, na poslední nešťastníky ani nedohlédnu.

Tímto se omlouvám všem předběhnutým turistům i policejní jednotce, které jsem proklouzla mezi prsty. Policejní dozor to stejně vzápětí vzdal a nechal dav svobodně bojovat podle svých vlastních pravidel.

Expedice Jane Austen

Návštěva Steventonu, rodiště Jane Austen nebývá často v nabídce cestovních kanceláří.

Steventon vlastně cílem turistů nebývá vůbec a to se mi zdálo trochu divné.

Po stopách jejího života se jezdí do Bath, kde žila, do Chawtonu, kde má muzeum, do Winchesteru, kde je v katedrále pohřbena. A co Steventon?  Proč je tak opomíjený? Ano, ví se, že známá autorka románů jako Pýcha a předsudek či Rozum a cit tam žila jen krátce, pak ji studia zavedla do světa, její rodný dům byl sice srovnán se zemí, ale kostel, kde byla pokřtěna, a to dokonce dvakrát, ten by tam pořád měl stát!

A tak jsme se tam vydali.

Steventon je tak malá vesnice, že ani navigace nemá jasno, kam zamířit. Zvláště pokud jsou u Londýna hned Steventony dva, asi 60 km od sebe. Až pomocné indicie pomohou vybrat ten správný.

Hned poté, co sjedeme z dálnice M3 začíná být jasné, že turistické potíže běžné u profláklých památek, jako davy turistů, dopravní zácpy či vysoké vstupné, tady opravdu nehrozí. Obavy spíš vyvolává cesta kategorie „ polňačka“, zarostlá ze všech božích stran. Jet tudy velkým busem nebo dokonce dvoupatrákem, vracíme se potupně zpět. Ale že máme malý komorní 26-místné vozítko, je nám dovoleno pokračovat v expedici. Konečně cedule Steventon, uf. Ale nikde žádný kostel. Místní žena okopávající zahrádku na nás nevěřícně kouká: „Ke kostelu tudy nahoru a první odbočkou doprava, je to kousek.“ Jdeme tedy pěšky, ale po půlhodině chůze zarostlou liduprázdnou cestou začínám pochybovat o přesnosti sdělené informace. Naštěstí se objevuje anděl – vypadá sice jako normální řidič (ale já vím, že je to anděl), který nám správný směr potvrdí s poznámkou: „Jedu tady už poněkolikáté a vždycky mi připadá divné, kde ten kostel postavili.“

Odměna stojí za to – jednoduchá malebná stavba z 12. století schovaná ve stínu vysokých dubů, kolem pár hrobů, i těch se jmény příbuzných slavné spisovatelky. Oáza klidu, kde se zastavil čas. Minimálně na 22 let. Potvrzuje to věta místního pozorovatele: „Vy musíte být asi velcí fanoušci naší Jane, když jste sem přijeli až z ČESKOSLOVENSKA!“

S jarním větrem ve vlasech

Minulý týden jsme s Prahou a Žarošicemi vyjeli na jih Anglie.  A jaké to tam bylo?

Sobota 27.4.2013 

Dlouhá cesta autobusem. Ale když se vhodně zvolí přestávky, není to zas až taková hrůza. Vhodně zvolenými přestávkami se myslí dobré motoresty se značkovými restauracemi. Vzhledem k sestavě skupiny ( děti do 15 let) je nejlepší restaurací samozřejmě  McDonald :-) ! Taky se můžeme zabavit dobrým filmem. Protože některé osvědčené kusy páni řidiči už znají zpaměti a tudíž neoblomně odmítají pustit, volíme některé z čerstvých akvizicí, samozřejmě s minimálně 75% hodnocením na csfd.cz. Nemůžeme si přeci dovolit kazit vkus našich klientů ! 
Taková dlouhá cesta je náhodou užitečná, protože je čas na předávání informací o tom, co nás v cíli čeká a jaké nástrahy na nás číhají. 

Neděle 28.4.2013

Trajekt z Calais do Doveru, s přesným načasováním za východu slunce. Bílá křída útesů, zelený semiš na nich, strážní doverský hrad. Společnost DFDS bezpečně kotví v přístavu a my hurá na Londýn! Temže, otočka na London Eye, Westminster a Parlament, pestré záhonky v parku a vážná královna Viktorie před Buckinghamem, kde nebydlela ráda. Nelson hledící k moři ze své vyhlídky a dole kejklíři na Covent Garden. Chvilka napětí, než se rozjedeme k rodinám, angličané se však jeví přátelsky a v Bexleyheath je příjemně.

Pondělí 29.4.2013

Výlet do Cambridge. Holky, dobře se rozhlédněte, tady ti kluci by mohly jednou být dobrou partií! Jednou  z nich budou chemici a lékaři, či fyzici a třeba i tak známí jako Isaac Newton či Stephen Hawking, kteří tu taky nabírali moudrost. Celkem 82 Nobelových cen daly zdejší koleje světu. Pak ještě do Ely, katedrála s osmiúhelníkovou věží je vidět zdaleka. není divu, vždyť kolem byla kdysi voda a Ely ostrovem.

Úterý 30.4.2013

Bright Bright Brighton - tohle město nikdy nezklame. Tak dělejte, co se vám zachce - zklidněte se v akváriu, nechte se poprskat slanou mořskou vodou, vyprázdněte peněženku v 99p shopu nebo Poundlandu, kde za pár šupů nakoupíte plnou tašku dárků pro sebe i pro miláčky doma, co s vámi tady nemohou být. A bílo-zelenou cestou po pobřeží a útesech jedeme dál.
Trochu to fouká, ale ty pohledy na Kanál! Ještě uloupnout kus křídy a pohledat kamínek s dírkou, nejlépe ve tvaru srdíčka a zase do rodin k náhradním rodičům.

Středa 1.5.2013

Celý den na Londýn, luxus v City of London. Milenium Bridge Harry Pottera, obří kopule Katedrály sv. Pavlíka, zlatá cihla, za kterou byste si mohli koupit dům i s bazénem i dostihovým koněm. Korunovační klenoty včetně lžíce k pomazání a vlakem do Greenwich. Dnes je tady těch papouchů nějak moc a taky barevných kytek, o veverkách nemluvě. Tak bye bye London, cu later!

Čtvrtek 2.5.2013

Nečekané , ale milé překvapení - cesta trajektem se nějak protáhla - a hleď! Důvod se pozná v přístavu - místo do Calais jsme dopluli do Dunkerque - a proč vlastně ne? Máme to aspoň blíž domů:-)