Zobrazují se příspěvky se štítkemCo navštívit ve Velké Británii. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCo navštívit ve Velké Británii. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 26. března 2016

Pětadvacet

Letos je to přesně 25 let, co jsem poprvé vyjela do světa jako průvodkyně. Po cestovatelském půstu, způsobeném zčásti bolševikem a taky péčí o malou Bebe byla motivace a nadšení k neudržení. První zájezd vedl do Skotska, kde jsem předtím nikdy nebyla, se stanem, který jsem nebyla schopná postavit, za zády čtyřicet účastníků, kteří na tom byli úplně stejně. Hlavně vidět co nejvíc za co nejmíň. Starou karosou se stávkujícím mikrofonem, bez klimatizace a navigace, zato s luxusním místem pro nohy a zásobami potravin na 17 dní. Jediní, kdo měli trochu ponětí co nás čeká byli řidiči Mirek a Květoš, na které dodnes nedám dopustit. Já jsem do té doby jela autobusem nejdál na nákupy do Györu, takže jsem ještě chování na palubě neměla správně nacvičené. Už před Prahou se mi kvůli neopatrné manipulaci vpil do sedačky celý obsah sardinek ve vlastní šťávě. Poté, co jsem za Norimberkem jako další chod otevřela zrající sýr, mi bylo důrazně naznačeno, že ho mám okamžitě zkonzumovat a případné další pokrmy tohoto druhu hned darovat pocestným nebo vyhodit. Poté, co jsme po dvou dnech a dvou nocích v autobuse dorazili do kempu v Hackney u Londýna, byla naše výprava v noci okradena. Spící, unavení turisté většinou až ráno zaznamenali, že jim bylo ze stanů odcizeno poměrně dost věcí, které si na cestu pořídili. Nejvíce mi bylo líto paní, které zmizely brýle se sedmi dioptriemi na dálku. Ta potom mohla obdivovat krásy skotské Vysočiny jen stěží ….
Od té doby už bylo cest přes dvě stě, do mnoha (stále však ne dost) zemí světa, s tím nepočítaně projetých kilometrů a mil po souši, na vodě, vzduchem i pod zemí, muzeí, galerií, výstav, koncertů, divadel, procházek po městech, prošlapaných bot z procházek v ulicích i výšlapů do hor, zážitků, prožitků … a lidí! Nejmladší byli kluci, dvojčátka, cestující bez rodičů, těm ještě nebylo sedm a nejstarší paní přes 85!  A těším se na další. A moc moc Vám všem děkuji.

Cestování … nejdříve Vám vezme dech a pak z Vás udělá vypravěče. 




pondělí 11. listopadu 2013

Bloudit v bludišti podle Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU ( o psu nemluvě)


Harris se mě zeptal, jestli jsem někdy byl v hamptoncourtském bludišti. On tam prý jednou zašel, aby jím někoho provedl. Napřed si to bludiště prostudoval podle plánku a zjistil, že je velice jednoduché;
až nevtipné mu připadalo - škoda těch dvou pencí za vstupné. Ten plánek, řekl mi Harris, je zřejměmíněn jako kanadský žertík, jelikož ani za mák neodpovídá skutečnosti a jeho účelem je, aby návštěvník zabloudil. Ten člověk, co ho tam Harris vedl, byl jeden jeho bratránek z venkova.
"Jenom to tu omrkneme, abys mohl vypravovat, žes tu byl," řekl mu Harris, "je to totiž nesmírně prostoduché. Musíš prostě na každém příštím rohu zahnout doprava. Budeme si tam asi tak deset minut špacírovat a potom půjdeme někam na oběd."
Krátce potom, co tam vešli, potkali pár lidí, kteří říkali, že tam jsou už tři čtvrtě hodiny a že už toho mají tak akorát dost. Harris jim nabídl, že jestli je jim libo, mohou jít s ním; právě prý přichází zvenku, vezme to jednou kolem a hned půjde pryč. Ti lidé řekli, že je to od něho moc hezké, přidali se k němu a drželi se mu v patách.
Cestou přibírali různé další lidi, kteří to už chtěli mít za sebou, až posléze shromáždili vůbec všechny návštěvníky bludiště. Lidé, kteří se už nadobro vzdali veškeré naděje, že se ještě někdy dostanou buď dovnitř nebo ven, že ještě někdy uzří domov a přátele, sebrali při pohledu na Harrise a jeho družinu znova odvahu, připojili se k jeho procesí a blahořečili mu. Harris mi řekl, že podle jeho odhadu za ním muselo jít zhruba dvacet lidí; a jedna žena s děckem, která tam byla už celé dopoledne, si prosadila, že se do něho pevně zavěsí, takový měla strach, že by ho mohla ztratit z dohledu.
Harris zahýbal na každém rohu doprava, ale byl to zřejmě pořádný kus cesty a Harrisův bratránek poznamenal, že je to patrně náramně rozlehlé bludiště.
"Ch, jedno z největších v Evropě," pravil Harris.
"To jistě," odvětil bratránek, "vždyť jsme už ušli dobré tři kilometry."
I Harrisovi se to už zdálo nějak divné, ale pochodoval dál, dokud nepřešli kolem půlky žemle, která se válela na zemi a které si Harrisův bratránek, jak se dušoval, povšiml už před sedmi minutami. "Vyloučeno!" tvrdil Harris, ale ta žena s děckem řekla "Jaképak vyloučeno!", ježto prý ona sama tu žemli odebrala svému dítěti a zrovna tady ji, těsně před tím, než potkala Harrise, hodila na zem. A ještě dodala, že by byla nevýslovně šťastná, kdyby ho byla nepotkala nikdy, a vyslovila mínění, že je podvodník. To Harrise rozzlobilo, vytáhl plánek a vysvětloval svou teorii.
"Ten plánek se nám může hodit, copak o to," poznamenal kdosi v průvodu, "jen jestli na něm dokážeme ukázat místo, kde právě jsme."
To Harris nedokázal a navrhoval, že by tedy snad bylo nejlepší jít zpátky ke vchodu a začít znova. Pro tu část návrhu, podle níž se mělo začít znova, nejevil nikdo zvláštní nadšení; ale že by bylo radno jít zpátky ke vchodu, to bylo schváleno naprosto jednomyslně, a tak se všichni otočili a opět se vlekli za Harrisem, tentokrát opačným směrem. Uplynulo dalších deset minut a procesí se ocitlo v prostředku bludiště.
V první chvíli chtěl Harris předstírat, že to je právě to, čeho toužil docílit, avšak zástup se tvářil nebezpečně, a tak se Harris rozhodl pojmout to jako nedopatření.
Teď měli ostatně pevní bod, z kterého se dalo vyjít. Teď už věděli, kde jsou, znovu vzali v potaz plánek a všechno jim připadalo jednodušší než dřív, i vydali se potřetí na pochod.
Za tři minuty byly zase zpátky v tom prostředku.
A pak se už nemohli dostat prostě nikam. Ať se dali kteroukoli cestou, vždycky je dovedla zpátky do středu bludiště. Z toho se časem vyvinulo takové pravidlo, že někteří lidé v tom středu prostě zůstali a čekali na ty ostatní, až se projdou kolem dokola a zase se vrátí k nim. Po nějakém čase vylovil Harris opět ten plánek, ale dav se, jak ho jen zahlédl, velice rozběsnil a radil Harrisovi, aby si z něho udělal natáčky na vlasy. Harris prý se nemohl zbavit dojmu, že poněkud ztrácí popularitu.
Nakonec se všichni zcvokli a snažili se přihulákat zřízence. Ten člověk skutečně přišel, vylezl z protější strany na žebřík a odtamtud na ně řval pokyny. Ale tou dobou už jim všem vířil v hlavách takový zmatek, že nebyli schopni cokoli pochopit, a tak jim ten člověk řekl, ať zůstanou stát na místě a on že si pro ně přijde. Semkli se tedy dohromady a čekali; a zřízenec slezl ze žebříku a vešel dovnitř.
Osud tomu chtěl, že to byl zřízenec mladičký a v tomto oboru ještě nevycvičený, a tak se k těm lidem nemohl dostat a nakonec zabloudil sám. Tu a tam ho zahlédli, jak uhání kolem druhé strany toho živého plotu, a on je také i párkrát spatřil a pokaždé se jal pádit ještě rychleji, aby se k nim dostal, a oni vždycky čekali asi tak pět minut a ten hoch se pak vždycky znova objevil na stejném místě a ptal se, kde to zase jsou.
Museli tedy počkat, dokud se nevrátil od oběda jeden ze starších zřízenců, a teprve pak se dostali ven. 
Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU( o psu nemluvě)




čtvrtek 17. října 2013

London CLOSER/ Na dotek

London CLOSER/ Na dotek

Ten parčík je v Londýně kousek od St. Paul´s. Utajený před turisty mířícími do obrovské katedrály, i já jsem ho objevila náhodou hledajíc chládek v červnových vedrech.
Postman´s Park. Nenápadný zelený plácek v betonové finanční čtvrti. Hned u vstupu narazíte na malou stříšku, chránící zeď keramických tabulí. Jsou si podobné, ale každá trochu jiná. Místo je mi povědomé, ale nepamatuji si, že bych tu už někdy byla. Postupně čtu nápis za nápisem, nemohu se odtrhnout:

George Lee, hasič. Vynášel dívku v bezvědomí z požáru v Clerkenwell, přičemž šestkrát upadl a na následky zranění zemřel. 26. července 1876

Elizabeth Boxal, 17, Benthal Green, zemřela po zranění, když se snažila zachránit dítě před splašeným koněm. 20. června 1888

Další a další, celkem jich je asi padesát. Všichni zachránili něčí život, ale svůj tím ztratili.
Myšlenka na to krásné a smutné místo se mi vrací i doma a pak mi to najednou dojde: Nicholsův film CLOSER (Na dotek). Mučivé drama čtyř lidí plné falše, sobectví, zrady a bolesti. Tady přece Alice najde své nové jméno:
Alice Ayres, dcera zedníka, která svým chrabrým chováním zachránila tři děti z hořícího domu na Union Street za cenu ztráty svého života. 24. dubna 1885

Tu a tam se mě někdo zeptá, jestli to není už tak trochu nuda jezdit tolik let do Londýna, vždyť už prý tam nemůže být nic nového k objevení.

Není to nuda. Třeba i kvůli okamžikům jako je tento.


úterý 27. srpna 2013

Vy věříte na Shakespeara?


Ve Stratfordu-upon-Avon, rodišti slavného dramatika, žije asi 25 tisíc lidí, ale každý rok sem přijedou na tři miliony turistů. Za Shakespearem, tedy synem místního rukavičkáře, který snad ani nedokončil školu, avšak kterému se připisuje autorství 38 divadelních her, 154 sonetů a mnohého dalšího. Za Shakespearem, který za celý svůj život (kromě 8 let, kdy o něm nejsou žádné zprávy) neopustil Anglii, nicméně ve svých básních podrobně popisuje vzdálené kouty světa. Za Shakespearem, který měl napsat milion slov, ale jeho šest zachovaných podpisů bylo vytvořeno „nevypsanou rukou“. A žádný jeho rukopis hry nebo básně se nedochoval.

Byl snad autorem talentovaný Williamův současník Christopher Marlowe, špión královny Alžběty I., jenž byl údajně ubodán ve svých 29 letech? V Canterbury, odkud pocházel, jsou o tom přesvědčeni. 

Nebo mimořádně vzdělaný a zcestovalý Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu, jemuž jeho šlechtický původ neumožňoval k autorství se přiznat? Mnoho příběhů, popsaných v Shakespearových dílech přesně popisuje prokazatelné události z jeho života.

Karel Čapek má v tom jasno, jak píše ve svých Anglických listech: „Ne, (ve Stratfordu jsem) nebyl, i neviděl jsem rodný domek Shakespearův, nehledíme-li k tomu, že je od gruntu přestavěn a mimoto že snad žádný Shakespeare vůbec neexistoval.“


Ať je to ten nebo ten, jedna věc platí: Jakkoliv zpochybňovat existenci Shakespeara, největšího autora všech dob ve Stratford-upon-Avon se striktně nedoporučuje!





Tady se narodil...
...a tady odpočívá
Avon the river

úterý 20. srpna 2013

Vyrazit s nožem do londýnských ulic


… není dobrý nápad. Nože, nožíky, dýky, rybičky, nůžky a jiné hrůzy s čepelí delší než tři palce, tedy sedm a půl centimetru jsou tu považovány za nebezpečnou zbraň. Známá věc, taky si to v pokynech k odjezdu může každý přečíst, že. Pro jistotu však v autobuse tuto skutečnost zdůrazňuji a přidávám osobní zážitek jednoho účastníka, kterého přistihli s loveckou kudlou při vstupu na London Eye. Do pěti minut byl naložen do policejního antona, odvezen na neznámé místo a čtyři hodiny vyslýchán bez možnosti jakkoliv dát zbylým členům rodiny vědět, co s ním je. Poté byl sice vrácen na původní místo, kde se konečně shledal s manželkou a synem, ti však strávili půl dne nucenou procházkou podél Temže a v obavách, zda ještě někdy svého živitele spatří.

Trocha adrenalinu k cestování patří a každá zkušenost je dobrá, ale pokud zrovna tohle není scénář, po kterém při návštěvě Londýna toužíte, nezapomeňte si tašky předem zkontrolovat. Často se tam totiž nože objevují i nedopatřením, třeba v nenápadné zapomenuté kapse. 



pátek 16. srpna 2013

Zuzana je v Londýně



Ano, na velkém obrazu talentovaného Hynka Martince v National Portrait Gallery, London. Příjemné české překvapení hned u vstupu na výstavu BP Portrait Awards!



Kdy nejet do Brightonu

Když v Brightonu stávkují popeláři, ve městě a na pláži to vypadá .... zkrátka tak, jak vidíte na fotkách. Bohužel (naštěstí?) zápach obrázky nezachytí. Radost z toho mají snad jenom racci. Pro ty jsou volně ložené pytle naprostou bonanzou! 





pátek 15. března 2013

Získat fotku s Adele bude snadné jako facka

Slyšeli jste už o proslulém muzeu voskových figurín Madame Tussaud?
Toto muzeum nedávno ohlásilo další výrobu další figuríny do své rozsáhlé sbírky: bude ní oceňovaná zpěvačka Adele, která nedávno dostala Oscara za píseň k filmu Skyfall.

Muzeum Madame Tussaud: další klasické muzeum?
Muzeum Madame Tussaud není jen běžným muzeem, kde se budete procházet od vitríny k vitríně či od obrazu k obrazu. Výstava voskových figurín bude totiž všude okolo Vás. Slavní lidé Vás budou obklopovat až tak zblízka, že se někdy můžete až vylekat, jak opravdově vypadají.  V tomto muzeu se budete cítit jako na červeném koberci před vyhlášením Oscarů.

Živý nebo figurína?
 Jak muzeum vzniklo?
Jak název napovídá: na vzniku muzea se významně podílela paní Marie Tussaudová.
Paní Tussaudová se narodila ve Štrasburku v roce 1761. Její matka pracovala jako hospodyně u švýcarského lékaře Courtise v Bernu, který uměl pracovat s voskem a vytvářet voskové figuríny. V roce 1765 Courtise vyrobil voskovou figurínu milenky Ludvíka XV. Marie Jean de Barry - tato figurína je v současnosti nejstarším vystavovaným kusem výstavy.

Paní Tussaudová se toto umění naučila a v roce 1777 vytvořila svou první figurínu, byl ní slavný básník Voltaire. Mezi její tvorbu také patří figurína Benjamina Franklina nebo Jean-Jacques Rousseaua. Během Francouzské revoluce snímala posmrtné masky obětí, jejichž sťaté hlavy údajně hledala mezi zbytky těl a dalšími mrtvolami.

Madame Marie Tussad
Po smrti lékaře Courtise Marie zdědila sbírku figurín a začala s celou výstavou cestovat po světě. V roce 1802 byla pozvána Paulem Philidorem, slavným iluzioniostou, do Londýna. Vzhledem k proběhlým napoleonským válkám se poté nemohla vrátit do Francie a v roce 1835 se nastálo usídlila v Londýně v ulici Baker Street. V roce 1885 se výstava přestěhovala do svého nynějšího působiště na ulici Marylebone Road.

A co v muzeu uvidíte?
Muzeum je členěno do mnoha oddílů: historicky nejstarší částí je Chamber of Horrors (překlad: Komnata hrůzy), kde uvidíte figuríny slavných londýnských vrahů, obětí Francouzské revoluce, uslyšíte padat gilotinu a zažijete statí hlavy Marie-Antoinetty v přímém přenosu. Hlouběji v Komnatě hrůzy se můžete dostat až do části SCREAM, která je určená jen pro ty nejsilnější povahy.

Malá ukázka z Komnaty hrůzy
V dalších oddílech uvidíte královskou rodinu v plné parádě, hvězdy Hollywoodu (a s čím dál tím vyšším počtem Indů v Londýně jsou zařazeny) také hvězdy Bollywoodu.



Projdete se tzv. Kulturní zónou, kde se ne nadarmo budete ptát zda "být či nebýt", porovnáte se v interaktivním testu IQ s Einsteinem a zkusíte svou kreativitu ve společnosti Picassa. V části Superhrdinů si změříte bicepsy s Wolverinem či Hulkem.
Na sportovce muzeum taky nezapomnělo: můžete si kopnout penaltu pod dohledem Davida Beckhama, vyfotit se s Davidem Hamiltonem. A kdo k tomu všemu bude hrát? Zažijete jednu velkou party ve společnost Rihanny, Michaela Jacksona, Boba Marleyho, Beatles, Lady Gaga a mnoha dalších, ale ti si s Vámi dají welcome drink až na místě.

Marilyn Monroe
Celou prohlídku zakončíte na projížďce v londýnském taxíku nazvanou Spirit of London (Duch Londýna), který vás provede historií Londýna od dob Tudorovců, přes stavbu katedrály Svatého Pavla až po nynější atmosféru Londýna.

Toto muzeum Vás uchvátí.