Karle Čapku, takhle hrozné to opravdu není! :-)

Dobrou chuť!

Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně, prostřední kuchyně vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou, a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. ( Karel Čapek, Anglické listy)

London CLOSER/ Na dotek

London CLOSER/ Na dotek

Ten parčík je v Londýně kousek od St. Paul´s. Utajený před turisty mířícími do obrovské katedrály, i já jsem ho objevila náhodou hledajíc chládek v červnových vedrech.

Postman´s Park. Nenápadný zelený plácek v betonové finanční čtvrti. Hned u vstupu narazíte na malou stříšku, chránící zeď keramických tabulí. Jsou si podobné, ale každá trochu jiná. Místo je mi povědomé, ale nepamatuji si, že bych tu už někdy byla. Postupně čtu nápis za nápisem, nemohu se odtrhnout:

George Lee, hasič. Vynášel dívku v bezvědomí z požáru v Clerkenwell, přičemž šestkrát upadl a na následky zranění zemřel. 26. července 1876

Elizabeth Boxal, 17, Benthal Green, zemřela po zranění, když se snažila zachránit dítě před splašeným koněm. 20. června 1888

Další a další, celkem jich je asi padesát. Všichni zachránili něčí život, ale svůj tím ztratili.

Myšlenka na to krásné a smutné místo se mi vrací i doma a pak mi to najednou dojde: Nicholsův film CLOSER (Na dotek). Mučivé drama čtyř lidí plné falše, sobectví, zrady a bolesti. Tady přece Alice najde své nové jméno:

Alice Ayres, dcera zedníka, která svým chrabrým chováním zachránila tři děti z hořícího domu na Union Street za cenu ztráty svého života. 24. dubna 1885

Tu a tam se mě někdo zeptá, jestli to není už tak trochu nuda jezdit tolik let do Londýna, vždyť už prý tam nemůže být nic nového k objevení.

Není to nuda. Třeba i kvůli okamžikům jako je tento.

Dojmy z Paříže od Terky Foretové

Terka Foretová  píše o cestě do Francie

V sobotu 21. září jsme se vrátili z pobytu plného památek, focení  a nakupování v Paříži.  Odjížděli jsme v pondělí 16. září v 1 hodinu odpoledne a na místo jsme dojeli asi v 7 ráno. Ale myslím, že výlet za nevyspání a nepohodlí stál.

Po 18ti hodinové cestě se zastávkami jsme dorazili na Trocadéro s nádherným výhledem na onu Eiffelovu věž. Následovala menší procházka po Martově poli, parku přímo naproti Vojenské akademii, kde studoval Napoleon.

O půl desáté jsme už čekali na lístky a vyjížděli na Eiffelovku. Většina z nás si koupila i vstup do třetího patra, tedy nejvyššího. Výhled je přímo kouzelný.

Následovala asi hodinová projížďka lodí. Paříž se nám ukázala z perspektivy Seiny, mohli jsme vidět například krásné mosty, dát si zasloužený odpočinek a ohřát se čajem.

Další na programu byla Invalidovna s ostatky Napoleona, jeho bratrů a syna. Dostali jsme také čas projít si muzeum s několika spíše válečnými tématy. Bulvár Champs-Élysées s Vítězným obloukem byla poslední zastávka za první den našeho výletu. Pro většinu byla úleva konečně dojet do našeho hostelu MIJE, budovy ze 17. stolení, poblíž Seiny.

Druhý den jsme vyjeli z Paříže do Versailles, sídla Ludvíka XIV. Prošli jsme si rozlehlé zahrady a individuálně i zámek. Pak jsme přejeli do La Défense- moderní čtvrti s mrakodrapy a supermoderními stavbami- a dostali osobní volno k nákupům v obrovském obchodním centru.

Ve čtvrtek jsme si prošli největší hřbitov v Paříži Père-Lachaise, místo posledního odpočinku mnoha významných osobností (Edith Piaf, Jim Morrison, Oscar Wilde,...). Následoval přejezd do velmi milé části města Centre Pompidou s moderní galerií a spoustou obchůdků. Také jsme se šli podívat na nejvyšší bod Paříže Monmartre (125 m n.m.), kde je bazilika Sacré Coeur. Cestou zpátky na autobus jsme šli kolem nejslavnějšího kabaretu Moulin Rouge. Hodně z nás se těšilo i na večerní procházku, které jsme se konečně dočkali.

V pátek, tedy poslední den v tomhle krásném městě, jsme začali v Tuilerijských zahradách, kde jsme se chvíli kochali okolní krásou a pak zamířili rovnou do Louvru. V obrovském muzeu jsme dostali mapku, ale stejně nás všechny zajímala Mona Lisa. Po chvilce chůze po značkách jsme ji našli. Je krásná a jedinečná.

Přecházeli jsme po Pont des Arts, ale známější je jako Most zamilovaných. zábradlí mostu zdobí zámky, které denně přibývají. Zamilované páry tu pečetí  svou lásku připnutím zámku se jmény a klíčky pak hodí do Seiny.

Katedrála Notre Dame je - jako vše v Paříži- kouzelná. Velkolepá a uvnitř tmavá a tajemná. Poté jsme se přesunuli před nejstarší univerzitu Sorbonnu. Někteří využili volno k návštěvě Lucemburské zahrady, jiní vyzkoušeli francouzské speciality v místních restauracích a kavárnách.

V 19 hodin už jsme se rozloučili s Paříží a vraceli se přes Francii a Německo do České republiky. Do Hustopečí jsme se dostali už v 11.

Za tenhle výlet jsem opravdu moc ráda a budu na něj vzpomínat v dobrém. Paříž mě naprosto uchvátila nejen dechberoucí architekturou a památkami, ale i módou, která byla vidět nejen ve výlohách, ale i v ulicích. Nemohla jsem si přát být na lepším místě, než právě tady.

                                                                                              Terka Foretová, Kvarta


                                                     

Shopping! Shopping!

Keep calm and go on shopping

Vím, že přijde. Dříve nebo později, ať je program zájezdu sebezajímavější a počasí třeba na plavky.

Pokaždé se dostaví a postupně nabírá na intenzitě.

Otázka: „A kdy bude shopping!?“

Obvykle pak spustí lavinu dalších dotazů: „Kolik času budeme mít?“ „Je tam Primark ( New Look, GAP, TK Maxx, Sportsdirect)?“

V druhé vlně pak: „Je někde poblíž směnárna nebo bankomat? Mohla byste mi vyměnit koruny nebo eura na libry? Nebo půjčit?“

Vůbec se nedivím, že se neinformovanému návštěvníkovi Království, zvláště pokud se jedná o teenagera, při návštěvě kteréhokoliv hadříkového obchodu podlomí kolena po objevu velkého výběru zboží a neskutečně nízkých cen. Vždy si představím sebe v jejich věku a sladké vzrušení, provázející nákup semišových botek a tělového spodního prádla za propašované marky v Drážďanech.

Nakonec, shopping je velmi poučný a patří k poznání reálií navštívené země, nemluvě o dokonalém procvičení slovní zásoby, např. Big Labels, Small Prices … Buy 3 pay 2… …Unbeatable Bargain … Buy today, pay later... Amazing fashion, amazing prices

Když to shrneme, nakupování je vlastně ideální příprava na maturitu! 

http://www.learnenglish.de/vocabulary/shopping.html

Vy věříte na Shakespeara?

Ve Stratfordu-upon-Avon, rodišti slavného dramatika, žije asi 25 tisíc lidí, ale každý rok sem přijedou na tři miliony turistů. Za Shakespearem, tedy synem místního rukavičkáře, který snad ani nedokončil školu, avšak kterému se připisuje autorství 38 divadelních her, 154 sonetů a mnohého dalšího. Za Shakespearem, který za celý svůj život (kromě 8 let, kdy o něm nejsou žádné zprávy) neopustil Anglii, nicméně ve svých básních podrobně popisuje vzdálené kouty světa. Za Shakespearem, který měl napsat milion slov, ale jeho šest zachovaných podpisů bylo vytvořeno „nevypsanou rukou“. A žádný jeho rukopis hry nebo básně se nedochoval.

Byl snad autorem talentovaný Williamův současník Christopher Marlowe, špión královny Alžběty I., jenž byl údajně ubodán ve svých 29 letech? V Canterbury, odkud pocházel, jsou o tom přesvědčeni. 

Nebo mimořádně vzdělaný a zcestovalý Edward de Vere, 17. hrabě z Oxfordu, jemuž jeho šlechtický původ neumožňoval k autorství se přiznat? Mnoho příběhů, popsaných v Shakespearových dílech přesně popisuje prokazatelné události z jeho života.

Karel Čapek má v tom jasno, jak píše ve svých Anglických listech: „Ne, (ve Stratfordu jsem) nebyl, i neviděl jsem rodný domek Shakespearův, nehledíme-li k tomu, že je od gruntu přestavěn a mimoto že snad žádný Shakespeare vůbec neexistoval.“

Ať je to ten nebo ten, jedna věc platí: Jakkoliv zpochybňovat existenci Shakespeara, největšího autora všech dob ve Stratford-upon-Avon se striktně nedoporučuje!

Tady se narodil...

...a tady odpočívá

Avon the river

The Road to Hell

Kudy to vezmeme? Zapeklitá otázka (ano, od slova PEKLO), když se máte autem nebo busem v Londýně přemístit z východního konce na západní, z jižního na severní, nebo naopak. Jet přes město, riskovat zácpy v ulicích a prostoje na semaforech nebo to zkusit po okruhu London Orbital M25? Ten je delší, ale hlavně absolutně nevyzpytatelný. Něco jako naše D1. Měří 188 kilometrů a denně po něm průměrně projede na 200 tisíc vozidel. A když se to kousne, čekání se počítá na dlouhé hodiny. Není divu, že dálnice je známá jako největší parkoviště Evropy nebo cesta do pekel. Jednou tam uvízl i Chris Rea a při nekonečném stání na něj dolehla otázka, k čemu všechen ten technický pokrok vlastně je. A tak složil slavnou The Road to Hell. 

Karel Čapek, Anglické listy

„Viděl jsem velikost a moc, bohatství, blahobyt a vyspělost nevyrovnatelnou. Nikdy mi nebylo smutno, že jsme malý a nehotový kousek světa. Být malý, neurovnaný a nedodělaný je dobré a statečné poslání.

Jsou veliké a nádherné transatlantiky se třemi komíny, první třídou, koupelnami a leštěnou mosazí; a jsou malé čadící parníčky, jež hrkotají po velikém moři; je to, lidi, docela pěkná kuráž, být takovým malým a nepohodlným vehiklem. A neříkejte, že jsou u nás malé poměry; vesmír kolem nás je chválabohu stejně veliký jako vesmír kolem Britského impéria. Malý parníček toho tolik nepojme jako taková velká loď; ale haha, pane, může doplout stejně daleko nebo někam jinam. Záleží na mužstvu.“