Letos je to přesně 25 let, co jsem poprvé vyjela do světa
jako průvodkyně. Po cestovatelském půstu, způsobeném zčásti bolševikem a taky
péčí o malou Bebe byla motivace a nadšení k neudržení. První zájezd vedl do
Skotska, kde jsem předtím nikdy nebyla, se stanem, který jsem nebyla schopná
postavit, za zády čtyřicet účastníků, kteří na tom byli úplně stejně. Hlavně
vidět co nejvíc za co nejmíň. Starou karosou se stávkujícím mikrofonem, bez
klimatizace a navigace, zato s luxusním místem pro nohy a zásobami potravin
na 17 dní. Jediní, kdo měli trochu ponětí co nás čeká byli řidiči Mirek a
Květoš, na které dodnes nedám dopustit. Já jsem do té doby jela autobusem
nejdál na nákupy do Györu, takže jsem ještě chování na palubě neměla správně
nacvičené. Už před Prahou se mi kvůli neopatrné manipulaci vpil do sedačky celý
obsah sardinek ve vlastní šťávě. Poté, co jsem za Norimberkem jako
další chod otevřela zrající sýr, mi bylo důrazně naznačeno, že ho mám okamžitě
zkonzumovat a případné další pokrmy tohoto druhu hned darovat pocestným nebo
vyhodit. Poté, co jsme po dvou dnech a dvou nocích v autobuse dorazili do
kempu v Hackney u Londýna, byla naše výprava v noci okradena.
Spící, unavení turisté většinou až ráno zaznamenali, že jim bylo ze stanů
odcizeno poměrně dost věcí, které si na cestu pořídili.
Nejvíce mi bylo líto paní, které zmizely brýle se sedmi dioptriemi
na dálku. Ta potom mohla obdivovat krásy skotské Vysočiny jen stěží ….
Od té doby už bylo cest přes dvě stě, do mnoha (stále však
ne dost) zemí světa, s tím nepočítaně projetých kilometrů a mil po souši, na
vodě, vzduchem i pod zemí, muzeí, galerií, výstav, koncertů, divadel, procházek
po městech, prošlapaných bot z procházek v ulicích i výšlapů do hor,
zážitků, prožitků … a lidí! Nejmladší byli kluci, dvojčátka, cestující bez
rodičů, těm ještě nebylo sedm a nejstarší paní přes 85! A těším se na další. A moc moc Vám všem
děkuji.
Cestování … nejdříve Vám vezme dech a pak z Vás udělá vypravěče.
