Pan Mička píše do novin, část druhá - noční trajekt do Newhavenu

Píší o nás v novinách!

Ach, zase ten Phillip!

„ ...že by se pářili?“

Ačkoliv princ letos oslavil již 92. narozeniny, nezdá se, že kousavost jeho připomínek polevuje.

Před pár dny na setkání s válečnými veterány vojákovi, který přišel v Afganistánu o obě nohy a teď nosí protézy poradil, aby si na ně dal kolečka, prý pak bude rychlejší. A co na to voják? Řekl: „Princ Phillip je můj hrdina. Je prostě skvělý, opravdu je s ním legrace!“

Před pár lety řekl jisté advokátce: „Vidíte, a já jsem si myslel, že je protiprávní, aby toto dělaly ženy!“

Když viděl ve vědeckém muzeu dva roboty, kteří do sebe narazili, podotkl: „ Že by se pářili?“

Cate Blanchett požádal, aby mu opravila DVD přehrávač, když už pracuje ve filmovém průmyslu.

O kastování v Británii: „Lidé se myslí, že tu máme zkostnatělý třídní systém, ale je známo, že i vévodové si brali za manžely sboristky. A někteří se dokonce oženili s Američankami!“

Novinářku, dotazující se, jak se královně líbilo v Paříži zpražil: „Pěkně trapná otázka!“

Eltonu Johnovi na konto jeho zlatého Aston Martina: „Aaa, tak to jste vy, kdo vlastní to příšerné auto!“

Není těžké odhadnout, že z vévodova humoru nejsou všichni nadšení. Někteří poddaní (a není jich málo) si myslí, že by se mu měla konečně „zašít huba“.

Tichý špion na královském balkóně

         (  a v hlavní roli opět princ Phillip :-D)

„ Je mi jedno, jaká to je značka. Prostě mi doneste pivo!“

Princ perlí potřetí!

Studnice hlášek manžela královny Alžběty II. prince Phillipa, vévody z Edinburghu  je, zdá se, bezedná, přidáváme další:

Na Slovensku všechny překvapil tvrzením, že náklad, který nosí horští nosiči je jen atrapa.

V projevu za záchranu ohrožených hrdliček uvedl: „ Kočky zabíjejí mnohem více ptáků než lidé. Měli byste propagovat slogan: Zabij kočku, zachráníš ptáka!“

Na slavnostním rautu v roce 2004: „ Vykašlete se na protokol a honem mi dejte najíst!“

Státnímu zaměstnanci: „ Jsi malá zákeřná pavlačová myš. Ty nevěříš mně, já nevěřím tobě."

Hospodářskou krizi komentoval takto: „ Před pár lety všichni tvrdili, že lidé moc pracují a měli by víc odpočívat. Teď si všichni stěžují, že nemají práci. Zdá se, že lidi prostě nevědí, co chtějí.“

Konverzace se zaměstnancem letiště po příletu na Heathrow: „Jaký byl Váš let, Vaše veličenstvo?“ „A vy už jste někdy letěl letadlem?“ „Ano, mockrát.“ „No tak přesně takové to bylo!“

O Tomovi Jonesovi řekl: „ Těžko si lze představit, jak může někdo tak nechutně zbohatnout pouhým zpíváním těch ohyzdných skladeb!“

Obyvatelů Kajmanských ostrovů se zeptal: „ Nejste tady snad vesměs potomci pirátů?“

V Etiopii na výstavě obrazů: „Připomíná mi to výtvory, co nosila má dcera z kurzů malování ve škole.“

Poté, co mu bylo nabídnuto víno v Římě: „ Je mi jedno, jaká to je značka. Prostě mi doneste pivo!“

Na londýnské radnici: „ Kdybychom sem nepustili turisty, nebyly by zácpy v ulicích.“

V klubu mladých v Bangladéši: „Tak kdopak je tady na drogách?...Tamten vypadá, že si něco dal!“

V Kanadě: „ Rozhodně jsme sem nepřijeli ze zdravotních důvodů“.

Pokud to má čtyři nohy a není to židle, má to křídla a není to letadlo... princ Phillip podruhé

Šprýmy prince Phillipa podruhé

Prostořeký dvaadevadesátiletý princ nešetří nikoho. Když ho napadne vtipná glosa, je mu jedno, jestli se jeho terčem stane korunovaná hlava nebo náhodný kolemjdoucí:

Instruktora autoškoly v malém skotském městě se zeptal, jak dokážou udržet místní obyvatele střízlivé tak, dlouho, že jsou schopni udělat test.

Při oficiální večeři se důvěrně naklonil k nigerijskému prezidentovi, oblečenému v tradičním kroji s poznámkou: „ Vypadá to, že se chystáte do postele.“   

V Číně varoval britské studenty, že „ pokud tam zůstanou déle, vrátí se domů se šikmýma očima.“

Číňanů se však více dotkla tato hláška: „ Pokud to má čtyři nohy a není to židle, má to křídla a není to letadlo, plave-li to a není to ponorka, Číňan to sní.“

Při pohledu na zastaralý elektrický jistič pronesl: „ To snad musel dělat nějaký Ind!“ A vysloužil si oficiální protest organizace zastupující indickou menšinu.

O princezně Anně, své dceři, milovnici koní: „Pokud to neprdí a nežere seno, nezajímá ji to.“

Módního redaktora se zeptal, jestli nosí norkové trenýrky.

Nevidomé ženě se slepeckým psem řekl: „ A teď už jsou i žeroucí psi pro anorektiky.“

Hlavní sestře v nemocnici v Karibiku? „Vás otravují komáři, mě tisk.“

„Rád bych se podíval do Ruska, i když ti bastardi vyvraždili půlku mé rodiny.“

Při udělování cen ve své vzdělávací nadaci: „ Mladí lidé jsou všude stejní. Prostě ignoranti.“

„Jak jste dokázal, že vás ještě nesnědli?“

Princ Phillip a jeho drsný humor

Humor prince Phillipa, manžela královny Alžběty II. je suchý a drsný, na hranici faux pas, spíš i přes. S požitkem trousí sarkastické a ironické poznámky na všechny strany bez rozdílu. Není s ním nuda a Britové ho milují. (S výjimkou těch, na koho své urážlivé vtipy zacílí.)

V Austrálii se zeptal místního domorodce, jestli po sobě ještě házejí oštěpy.

„A vy jste žena?“, zeptal se keňské domorodkyně, která mu předávala květiny.

„Jak jste dokázal, že vás ještě nesnědli?“, k britskému turistovi na Papui-Nové Guinei

„To se nedivte, že jste hluší, když sedíte tak blízko u toho velkého bubnu!“, řekl skupině neslyšících dětí.

„To ale musíš nejdříve pořádně zhubnout!“, chlapci, který se mu svěřil, že chce být astronautem.  

„Všechny vypadáte jako Drákulovy dcery“, studentkám soukromé školy v červených uniformách.

Při návštěvě v Holandsku najednou prohlásil: „ Podívejte na ty Holanďany. Mají ksichty jako řitě.“

Při pohledu na multi-etnické vítěze soutěže Británie má talent 2009:“ Vy jste všichni z jedné rodiny?“

Britovi v Budapešti: „Zdá se, že ještě tady nejste dlouho, ještě nemáte ten pivní břuch jako ostatní.“  

„Budeme potřebovat špunty do uší?“, poté, co mu řekli, že bude zpívat Madonna píseň z filmu Dnes neumírej.

Bloudit v bludišti podle Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU ( o psu nemluvě)

Harris se mě zeptal, jestli jsem někdy byl v hamptoncourtském bludišti. On tam prý jednou zašel, aby jím někoho provedl. Napřed si to bludiště prostudoval podle plánku a zjistil, že je velice jednoduché;

až nevtipné mu připadalo - škoda těch dvou pencí za vstupné. Ten plánek, řekl mi Harris, je zřejměmíněn jako kanadský žertík, jelikož ani za mák neodpovídá skutečnosti a jeho účelem je, aby návštěvník zabloudil. Ten člověk, co ho tam Harris vedl, byl jeden jeho bratránek z venkova.

"Jenom to tu omrkneme, abys mohl vypravovat, žes tu byl," řekl mu Harris, "je to totiž nesmírně prostoduché. Musíš prostě na každém příštím rohu zahnout doprava. Budeme si tam asi tak deset minut špacírovat a potom půjdeme někam na oběd."

Krátce potom, co tam vešli, potkali pár lidí, kteří říkali, že tam jsou už tři čtvrtě hodiny a že už toho mají tak akorát dost. Harris jim nabídl, že jestli je jim libo, mohou jít s ním; právě prý přichází zvenku, vezme to jednou kolem a hned půjde pryč. Ti lidé řekli, že je to od něho moc hezké, přidali se k němu a drželi se mu v patách.

Cestou přibírali různé další lidi, kteří to už chtěli mít za sebou, až posléze shromáždili vůbec všechny návštěvníky bludiště. Lidé, kteří se už nadobro vzdali veškeré naděje, že se ještě někdy dostanou buď dovnitř nebo ven, že ještě někdy uzří domov a přátele, sebrali při pohledu na Harrise a jeho družinu znova odvahu, připojili se k jeho procesí a blahořečili mu. Harris mi řekl, že podle jeho odhadu za ním muselo jít zhruba dvacet lidí; a jedna žena s děckem, která tam byla už celé dopoledne, si prosadila, že se do něho pevně zavěsí, takový měla strach, že by ho mohla ztratit z dohledu.

Harris zahýbal na každém rohu doprava, ale byl to zřejmě pořádný kus cesty a Harrisův bratránek poznamenal, že je to patrně náramně rozlehlé bludiště.

"Ch, jedno z největších v Evropě," pravil Harris.

"To jistě," odvětil bratránek, "vždyť jsme už ušli dobré tři kilometry."

I Harrisovi se to už zdálo nějak divné, ale pochodoval dál, dokud nepřešli kolem půlky žemle, která se válela na zemi a které si Harrisův bratránek, jak se dušoval, povšiml už před sedmi minutami. "Vyloučeno!" tvrdil Harris, ale ta žena s děckem řekla "Jaképak vyloučeno!", ježto prý ona sama tu žemli odebrala svému dítěti a zrovna tady ji, těsně před tím, než potkala Harrise, hodila na zem. A ještě dodala, že by byla nevýslovně šťastná, kdyby ho byla nepotkala nikdy, a vyslovila mínění, že je podvodník. To Harrise rozzlobilo, vytáhl plánek a vysvětloval svou teorii.

"Ten plánek se nám může hodit, copak o to," poznamenal kdosi v průvodu, "jen jestli na něm dokážeme ukázat místo, kde právě jsme."

To Harris nedokázal a navrhoval, že by tedy snad bylo nejlepší jít zpátky ke vchodu a začít znova. Pro tu část návrhu, podle níž se mělo začít znova, nejevil nikdo zvláštní nadšení; ale že by bylo radno jít zpátky ke vchodu, to bylo schváleno naprosto jednomyslně, a tak se všichni otočili a opět se vlekli za Harrisem, tentokrát opačným směrem. Uplynulo dalších deset minut a procesí se ocitlo v prostředku bludiště.

V první chvíli chtěl Harris předstírat, že to je právě to, čeho toužil docílit, avšak zástup se tvářil nebezpečně, a tak se Harris rozhodl pojmout to jako nedopatření.

Teď měli ostatně pevní bod, z kterého se dalo vyjít. Teď už věděli, kde jsou, znovu vzali v potaz plánek a všechno jim připadalo jednodušší než dřív, i vydali se potřetí na pochod.

Za tři minuty byly zase zpátky v tom prostředku.

A pak se už nemohli dostat prostě nikam. Ať se dali kteroukoli cestou, vždycky je dovedla zpátky do středu bludiště. Z toho se časem vyvinulo takové pravidlo, že někteří lidé v tom středu prostě zůstali a čekali na ty ostatní, až se projdou kolem dokola a zase se vrátí k nim. Po nějakém čase vylovil Harris opět ten plánek, ale dav se, jak ho jen zahlédl, velice rozběsnil a radil Harrisovi, aby si z něho udělal natáčky na vlasy. Harris prý se nemohl zbavit dojmu, že poněkud ztrácí popularitu.

Nakonec se všichni zcvokli a snažili se přihulákat zřízence. Ten člověk skutečně přišel, vylezl z protější strany na žebřík a odtamtud na ně řval pokyny. Ale tou dobou už jim všem vířil v hlavách takový zmatek, že nebyli schopni cokoli pochopit, a tak jim ten člověk řekl, ať zůstanou stát na místě a on že si pro ně přijde. Semkli se tedy dohromady a čekali; a zřízenec slezl ze žebříku a vešel dovnitř.

Osud tomu chtěl, že to byl zřízenec mladičký a v tomto oboru ještě nevycvičený, a tak se k těm lidem nemohl dostat a nakonec zabloudil sám. Tu a tam ho zahlédli, jak uhání kolem druhé strany toho živého plotu, a on je také i párkrát spatřil a pokaždé se jal pádit ještě rychleji, aby se k nim dostal, a oni vždycky čekali asi tak pět minut a ten hoch se pak vždycky znova objevil na stejném místě a ptal se, kde to zase jsou.

Museli tedy počkat, dokud se nevrátil od oběda jeden ze starších zřízenců, a teprve pak se dostali ven. 

Jerome Klapka Jerome - TŘI MUŽI VE ČLUNU( o psu nemluvě)

Karle Čapku, takhle hrozné to opravdu není! :-)

Dobrou chuť!

Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně, prostřední kuchyně vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat, odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou, a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. ( Karel Čapek, Anglické listy)